Všeho s mírou, aneb agerexie a dysmorfofobie v akci

Stejně jako přehnaná starostlivost o druhé, je nešvarem a protipólem nadměrná péče o sebe sama. Věděli jste pánové (a dámy), že pro toto chování mají odborníci i lékařský výraz?   

Ano, u některých jedinců (a je jedno jakého pohlaví jsou) vyvolává postupující věk něco jako úsilí o zastavení času. Jak se to projevuje? Přílišným zaměřením na sebe, a stejně jako ten co miluje především sám sebe, má přízvisko narcista, tak osoba, jež přílišně pěstí sama sebe, dostala od odborníků přízvisko agerektit.

Agerektik je, když…

Agerexie je novodobá choroba dneška. Obavy ze stárnutí vedou agerektika k aktivitám, které jsou mnohdy zbytečné a vždy zaměřené na péči o tělo, štíhlou a pevnou tajli, postavu a především na pokožku a pleť. Veškeré byť nepatrné změny vzhledu pleti – mimické vrásky, povadlá a povislá kůže jež časem ztrácí elasticitu, to vše u agerektiků vyvolává nesmírný děs a obavy o to, jak že to budou s takovými „stigmaty“ na kůži vypadat. A touha po zvrácení chodu času u nich vyvolává doslova posedlost po péči o sebe sama a pěstění vlastního zevnějšku.

Agerexie je definována jako chorobný strach ze stárnutí a přílišná touha po dokonalém zevnějšku. A je to choroba. Nemocný se nechce a nehodlá smířit s „zubem času“, který hlodá každého z nás nesmiřitelně a vcelku spravedlivě. Ovšem agerektik vidí na sobě i chyby, které tam vůbec nejsou. Je to obdobné jako u anorektiků, kteří si před zrcadlem připadají nesmírně škaredí a tlustí, byť často vypadají jako opuchlá niť.

A nemylte se pánové, tato choroba není vlastní jen vašim něžnějším polovičkám, postihuje docela dost i muže. A tato doslovná posedlost krásou bez kazů (a hlavně bez vrásek, šedin a ochablé pokožky) může jeho majitele dovést až do ordinace psychologa či psychiatra.

Co vše jsou schopni agerektici pro svůj vzhled udělat?

Stárnutí je proces, kterým prochází každý, ale agerektik jej ignoruje a nesmiřitelně potírá až do extrému. Postupuje nespočetné procedury péče o pleť, štíhlou postavu a mladistvý vzhled. Počínaje vším co nabízí salóny krásy, až po zákroky estetické péče a nejrůznější plastické operace.

Šediny, vrásky, povislá kůže, to vše patří ke stárnutí, tedy přirozenému procesu života. Dnešní doba nabízí spoustu produktů, které dokážou stárnutí oddálit. Péče o sebe je naprosto přirozená, ovšem někdy se z ní může stát i posedlost a tou je agerexie.

Postižen/a dysmorfofobií

Podobným ožehavým problémem je dysmorfofobie. To je de facto zošklivení si vlastního těla neadekvátními přesvědčeními o vlastní ošklivosti a deformacích na těle, postavě, vzhledu. Zde doslova platí sousloví: nemít se rád. Člověk postižený dysmorfofobií se malinko podobá hypochondrovi, protože stejně jako on navštěvuje neustále odborníky a lékaře v domnění odstraňování a léčení svých deformit a vzhledových vad. Hypochondr má zase pro změnu neustálý pocit onemocnění „něčím“ a symptomy na sobě doslova vyvolává.

Dysmorfobik ale i přes četné procedury a zákroky na svém zevnějšku s ním stále není (nikdy) spokojen. A poté končí, stejně jako agerektik, v ordinacích psychologa a psychiatra.

Vypadá to dámy a pánové, že mezi schůdnou a přiměřenou hranicí péče o sebe sama a nadměrnou orientací na svůj zevnějšek je mnohdy velmi tenká hranice. Zde určitě platí, že ideální je zlatý střed, alias všeho s mírou. Stejně jako fakt, že má-li se člověk rád takový jaký je, zůstává vše v pořádku.

A o zdravé sebelásce to je de facto celé. V každodenním životě. Protože když se nemáte rádi, nic a nikdo k vám nebude přistupovat s respektem a úctou, jakou si každý jedinec po právu zaslouží.

Zdroj foto: Pixabay.com

Autor: Pavla Jelínková

Podělte se s ostatními o vlastní zkušenost

Přidat svou zkušenost

Vytvořit účet
Změnit heslo
Compare items
  • Total (0)
Compare